Zážitky jsou emoce, které si ukládáme na horší časy do šuplíčků.
Občas se stává,že když se s velkým třeskem uzavře nějaká etapa našeho života,ať už ty dveře zabouchneme my sami nebo někdo jiný,tak si ani kolikrát nevšimneme, že do našeho života současně vstupuje možná zcela nenápadně a bez efektních ohňostrojů něco dalšího, co začne psát další kapitolu našeho života.
A tak to bylo i s - nádechem. Na počátku všeho byla touha,přání,sen. Trvalo to dvacet let, než ten sen se stal skutečností. Na některé věci si zkrátka musíme počkat, musí uzrát.Mezi tím se stalo mnohé. A někdy to vypadalo,jako by most byl velmi daleko a hora příliš vysoká. Ale někdy je potřeba,než překročíte ten most, nejprve udělat pár malých kroků. Každý velký úkol,je tvořen nespočtem malých. Malý krok vytváří změnu,malé cihly dokážou postavit velké věže,pokud se nevzdávají.Tak začal náš příběh. A jednoho dne, jsme zjistili, že už jsme na půl cesty za mostem,že jsme vykročili na tu horu. Změna je štěstí,změna je svoboda, změna je cesta.
Psal se rok 2020 a do života vstoupily nelehké životní okamžiky.Doslova jsem lapala nekonečně dlouho po dechu. A to jediné, co jsem tehdy potřebovala,je pořádně se nadechnout. Dýchat. Chodila se nadechovat, čerpat síly do našich lesů, nořila se do ledové vody rybníků a lomů v okolí,toužila po klidu na duši a při každém údivu na noční oblohu plnou hvězd nad naším statkem, jsem vysílala přání tam nahoru.
Jsem vděčná za každý nádech, protože vím, jaké to je nedýchat.
S Láskou a vzpomínkou ke všem,
kteří tu byli před námi
a k Victorce, která
dala mému životu smysl.
Pojďte tedy dál k nám na statek, kde se začátkem léta 2024,začíná psát příběh rodiny o vůli a odhodlání. Příběh jménem - nádech.
Ten život tu na venkově, mezi lesy, s přírodou u nosu, se prostě tak nějak zvládá lehčeji. Pomaleji. Napojením více sami na sebe. Člověk, když je bolavý, anebo naopak zamilovaný, potřebuje jen dvě věci. Někam si zalézt se svou Láskou, či bolestí a jen být, nemuset nic. A to bylo naše velké přání. Vytvořit místo, kde nemusíte nic. Kde máte nebe plné hvězd nad sebou, nic a nikdo vám neničí ten pohled, žádné technologie. Klid, čerstvý vzduch, pomalá rána, vidět ten echt život, plynutí obyčejných věcí a být celý den od východu až do západu slunce v kontaktu s přírodou.
To je prostě boží život a je to dechberoucí nádhera.
Jsou tu kořeny rodičů, prarodičů a dalších generací. Grund do svých devadesáti let obývala sama naše babička, kterou i nyní můžete stále občas potkat na statku. Babička oslavila letos krásných 97 let. A život jí stále baví.Jak sama říká:"Nikdy jsem se neměla tak dobře, jako se mám teď.Já mám teď každý den dovolenou." Vydechuj vděk, nadechuj Lásku.
Náš statek má od roku 2018 certifikaci Přírodní zahrady. Je tedy vše pěstované bez chemie, s nejlepším vědomím a svědomím tak, jak nás staří sedláci naučili.
